„Zůstal jsem u hokeje,“ těší Daniela Karbulu

Kateřina Kundertová | 09.07.2018 | |

„Zůstal jsem u hokeje,“ těší Daniela Karbulu

K a d a ň - Hokej není jenom o hráčích nebo trenérech, ale také o všech lidech, kteří se starají o pohodlí celého mužstva. Řeč je o kustodech, téměř neviditelných chlapících, kteří běhají s láhvemi nebo bruslemi přes zimák tam a zpět. V Kadani je multifunkční součástí týmu Daniel Karbula, jenž kromě standardního připravování pití nebo praní, připravuje videa nebo zaskakuje za maséra.

 

Daniel Karbula je spojen s kadaňským hokejem už od dětství a poslední tři sezóny zastává pozici kustoda, který pro hráče zařídí všechno, na co si vzpomenou. „Starám se o veškerý servis pro hráče, praní nebo broušení bruslí,“ vyjmenovává.

„Před tréninkem jsem na zimáku hodinu a půl dopředu, abych udělal všechno, co kluci chtějí. Kluci si všechno napíšou na tabuli, aby za mnou každý nechodil těsně před tréninkem. Já jim to pak připravím na místo. Po tréninku zůstávám tak dvě až tři hoďky,“ naznačuje procesy v kabině.

Daniel Karbula zná hokej ze všech pohledů – z ledu jako hráč, ze střídačky jako kouč a nyní zpoza ručníku. „Už od malička jsem hrál hokej až někdy do juniorky, potom jsem byl v kadaňském béčku a trénoval mladší nebo starší dorost a malé děti. K tomu jsem měl svoji práci v kanceláři stavební firmy. Zrovna když jsem v té práci končil, nabídli mi práci, kterou dělám teď,“ rozpovídá se sedmadvacetiletý rodák z Kadaně.

Dělat kustoda asi není snem malých hokejistů, ale po vážném zranění na spodní části těla je to nejbližší spojení s hokejem. „Byl jsem rád, protože jsem byl u hokeje od malička. Byl to můj sen, abych se mohl pohybovat u hokeje,“ potvrzuje.

Trhači se v posledních letech drží převážně na spodku tabulky, kde jsou nejvýraznějšími momenty vysoké porážky. „Zatím žádnou silnou vzpomínku s Kadaní nemám, protože jsme hráli převážně dole, ale doufám, že ještě přijde třeba v podobě play-off. Výjimečné jsou zápasy v Českých Budějovicích, kam chodí plný dům. A také si vybavuji první duel ve Vsetíně,“ přemýšlí.

V posledním ročníku se Kadaňským vůbec nedařilo, jelikož si připsali pouhých sedmadvacet bodů. „Poslední sezóna byla hodně psychicky náročná, protože jsem dostal ještě pozici videotrenéra. Bylo to náročné i časově, ale s tím člověk počítá,“ říká Daniel Karbula. „Nejnáročnější je stejně čas na praní,“ pokračuje.

DANIEL KARBULA NÁM TAKÉ PROZRADIL NĚJAKÁ NEJ Z KABINY

    Největší nepořádník: „Tak to je určitě Honza Müller.“

    Citlivý na brusle: „Cíťa je Darek Hejcman.“

    Nejvíc zlámaných hokejek: „Nick Hlava lámal hokejky pravidelně, ale z hráčů, kteří jsou u týmu, bych mohl říct Darka.“

    Nejčistotnější: „Kuba Trefný je starší a stará se o to, takže má největší pořádek.“

    Nejtišší hráči kabiny: „Potichu byli hráči, kteří přišli v sezóně. Když vezmu jenom kluky, kteří byli od začátku sezóny, tak určitě Vojta Krejčiřík. Ten řekl za sezónu tři slova.“

    Nejhlasitější hráč kabiny: „Nejvíc je určitě slyšet ‚Trefňák‘ nebo Kuba Chrpa. A pak ještě Míra Buchal.“

    Nejčastěji přispívá do kasy: „Všichni přispívají pravidelně, ale nejčastěji Honza Müller.“

Kustod musí být hlavně manuálně zručný, s novou činností video trenéra ale přišla také počítačová technika, která nebyla velkou překážkou. „Jsem mladý člověk, takže mi technika nedělala problém. Musel jsem se naučit základy, ale postupem času jsem se v tom vyžíval, protože člověk objeví systém a věci, které by v tom měly být,“ září.

„Nabídku jsem dostal s příchodem Jirky Čelanského, který mě požádal, jestli bych to nechtěl dělat. Ze začátku jsem tomu moc nevěřil, ale když jsme si ujasnili, které věci bychom chtěli vidět, určitě mi pomohlo, že jsem dříve trénoval,“ připouští kadaňský srdcař.

Jelikož se Daniel Karbula drží neustále s mužstvem, musí i na střídačku, kde jsou paradoxně nejnebezpečnější „jeho svěřenci“. „Pukem jsem nedostal, buď uhnu nebo ho chytím, ale Šťova šel střídat a trefil mě na nos hokejkou,“ směje se Daniel Karbula závěrem.

 
 


Generální partneři

© 2018 Sportovní klub Kadaň, a.s. & eSports.cz s.r.o. | ODM