Michael Foltýn: „Na ledě vždy nechám maximum.“

Sabina Nováková | 24.01.2019 | |

Michael Foltýn: „Na ledě vždy nechám maximum.“

K a d a ň / J i h l a v a – V rámci devětačtyřicátého kola Chance ligy do Kadaně zavítal kádr HC Dukla Jihlava. Ačkoliv soupeř otevřel skóre večera, Trhači zvládli s prvním týmem tabulky držet krok. Po srovnávacím gólu Michaela Foltýna přišlo znovu vedení Dukly, které vymazal František Wágner. Právě s prvním jmenovaným střelcem jsme se pustili do rozpravy a nutno dodat, že šlo o velmi uvolněný a veselý rozhovor.

 

Jak byste zhodnotil dlouho vyrovnaný zápas s Jihlavou?

„Utkání bylo hodně těžké, protože Jihlava je kvalitní soupeř. V tabulce jsou první, my jsme poslední. Myslím si ale, že jsme odehráli dobrý zápas. Rozhodly individuální chyby, maličkosti. Výsledek 2:5 není až tak ostudný, a proto se za výkon s Duklou nemusíme stydět. Jednalo se o dobrý duel z naší strany.“

Vsítil jste vyrovnávací branku na 1:1. Jak byste akci popsal?

„Velice jednoduše. Dostal jsem od spoluhráče nahrávku, vystřelil jsem od modré čáry a byl z toho gól.“

Během oslabení Trhačů jste jakožto obránce jel sám na bránu, stalo se vám to již někdy?

„Stalo se mi to naposled někdy v dorostu. V dospělém hokeji se mi to podařilo prvně. Viděl jsem našeho obránce, který šel pro puk, on se zase podíval na mě, hodil mi to za jejich hráče a já už jel sám na bránu. Bylo z toho trestné střílení, šance dobrá. Škoda, že jsme ze vzniklé akce nedali gól, mohli jsme vést 3:2 a bylo by to něco úplně jiného.“

K čemu během hry došlo, že z toho pramenilo trestné střílení pro Kadaň?

„Myslím, že to byla od Jihlavských špatná komunikace. Dobře jsem se domluvil s mým spoluhráčem. Viděl mě, že jsem našlápnutý, že mám rychlost a přihrál mi. Jelikož mám rychlé nožičky, tak jsem to tam napral (směje se). Byl z toho nakonec faul a pro nás velká šance. Takže vlastně šlo o naší dobrou komunikaci a naopak o špatnou domluvu hostů.“

Vypadalo to, že pojedete trestné střílení vy, nakonec se ho chopil František Wágner…

„Franta je v nájezdech na bránu jakožto útočník zkušenější. Kdyby došlo na mě, tak jsem si věřil, že bych branku mohl dát. Franta nájezd nakonec sice neproměnil, ale na to se nemůžeme vymlouvat.“

František Wágner v pozadí: „Jsem dřevák (směje se).“

„Ne není to dřevák, ale je to pořád útočník, za to se na něj nemůžu zlobit. Byl jsem unavený a taky bych nemusel trestné střílení proměnit. Už je to ale jedno, nerozhodlo to.“

Dlouho jsme sledovali vyrovnané střetnutí, co se následně stalo, že nakonec Jihlavští vedli o tři branky?

„Dostali jsme zbytečné góly. Z přesilové hry jsme inkasovali jednu hloupou přesnou střelu – opět naše špatná komunikace. Při další brance jsme byli v našem pásmu dlouho zavření – zrovna moje lajna, byli jsme na ledě asi dvě a půl minuty, nedokázali jsme vyhodit puk ani na zakázané uvolnění a hostující obránce vystřelil asi pětkrát. To se nám nemůže stávat. Byli jsme zavaření a pramenila z toho branka devět vteřin do konce třetiny.“

Jak se vlastně uskutečnil váš příchod mezi Trhače?

„Seběhlo se to tak, že v Prostějově jsem byl na tři měsíce, tedy do konce listopadu. Poté slovo dalo slovo, zavolalo se do Kadaně a nabídku jsem přijal.“

Původně jste přišel z Prostějova na měsíční hostování. Měsíc je za námi a vy dál hájíte kadaňské barvy, jak jste se s klubem domluvili?

„Jsme domluvení, že zůstanu do konce sezóny. Máme mezi sebou určitou dohodu a nerad bych prozrazoval nějaké další detaily.“

Za Kadaňské jste se již stačil i poprat, konkrétně na domácí půdě proti Havířovu s Ondřejem Procházkou, jenž odcházel z ledu poněkud otřesený. Jak jste si souboj užil?

„Tož užil. Takovéto okamžiky mám opravdu rád. Ne, že bych je vyhledával, a že bych v tomto byl zběhlý, ale když už někdo souboj vyprovokuje, skočím do něj po hlavě. Je pravda, že jsem mu trošku dal (směje se). Odnesl to jeho zlomený nos a nějaké pohmožděniny. Já mám asi ještě zlomený článek na ruce. Skočili jsme do sebe a dopadl hůř. Pro mě dobře (směje se).“

První přesnou střelu jste v dresu Trhačů zaznamenal v Benátkách nad Jizerou. Vzpomenete si, jak se akce seběhla? Odnesl jste si z ledové plochy puk?

„Došlo k tomu, že se vyhodil kotouč mezi kruhy, přijel jsem k němu a napálil ho příklepem celou svojí silou. Dotlačil jsem puk do brány i očima (směje se). Je to poprvé v životě, co jsem dal za dva zápasy dva góly. Asi se tyvogo půjdu opít (směje se). Chtěl bych se dostat zpět do vyšších pozic, do extraligy a Kadaň mi v tomto velmi pomáhá. Mám příležitost si hodně zahrát. Vážím si toho, dávám góly a dělám body. Rád bych Kadani za tuto šanci poděkoval. Po dvouletém zranění je to opravdu paráda a užívám si to. Kotouč jsem si ale neodnesl, už mám tolik puků... Ale to ne, že bych dal tolik gólů (směje se).“

Mimo první ligy jste měl možnost okusit jak druhou ligu, tak i extraligu. Jak byste tyto dvě soutěže porovnal s Chance ligou?

„Nechci urážet druhou ligu, ale je to taková holomajzna. Jde spíš o hurá hokej bez systému. První liga je profesionální soutěž, jsou zde farmářské kádry extraligových klubů, takže tady už je to hokej. Hrají zde mladí a rychlí kluci spolu s hráči z extraligy. Mladí tím pádem makají a snaží se dostat do extraligy. Starší hokejisté se to snaží vést. Hokej v první a druhé lize je rozdílný. Extraliga je prostě extraliga. Zahrnuje kvalitní systém, rychlost a sílu. Je to jako nebe a dudy.“

Četla jsem váš příběh Bez frází, kde mimo jiné vyprávíte i o vašem úrazu. Jak se cítíte s odstupem času po zdravotní stránce?

„Cítím se čím dál starší, je to horší a horší. Ne, dělám si legraci, teď vážně. Cítím se velmi dobře. Jelikož jsem měl dva roky vynucenou pauzu, momentálně vnímám, že se do toho každým dalším zápasem dostávám. Dostávám velký prostor na ledě, jsem tu z obránců skoro nejstarší, možná mám i nejvíce zkušeností, pokud to tak mohu říct. Mám radost, koleno drží a zdraví též. Na ledové ploše se vždy snažím nechat vše, co je v mých silách. Snažím se makat pro tým a oplácet mu důvěru. Na koleno bych nic nesváděl – ortézu mám a drží. Jsem zdravý a to je hlavní.“

Jak jste vyřešil situaci ohledně ubytování?

„Asi tři dny jsem bydlel na nějaké ubytovně. Bylo to cosi divného. Zažil jsem hodně a na toto budu vzpomínat, ale nevím jestli v dobrém (směje se). Momentálně bydlím na bytě. Jelikož už v Třinci jsem bydlel v bytě s přítelkyní, tak to zvládám v pohodě. Užívám si to. V Prostějově jsem bydlel na hotelu, takže teď je to pro mě úplná paráda. Taky dávám góly, že? Udělal jsem si pohodu (směje se).“

Chodíte v Kadani někam posedět? Prošel jste si již město?

„Posedět ne, já totiž moc nepiji. Co se ovšem jídla týče, jsem gurmán, rád vařím. Zajdu si občas na náměstí, byl jsem se v Kadani i ostříhat. Po Kadani se projdu, ale momentálně je zima, takže se mi nechce chodit a jsem líný (směje se). Spíše jezdím trasy na zimák, domů a do obchodu. To jsou tři cesty, které dobře znám. Občas si zajdeme na oběd do Beránka nebo na pivo, samozřejmě jen na jedno posedět. Kadaň je hezké malé město, bydlí zde málo lidí, takže je zde naprostá pohoda, to se mi líbí.“

V následujícím kole váš čeká pražská Slavia, na co se připravíte?

„Na co se připravit? Tak jako na každý duel. Musíme do utkání vlítnout hned od začátku, říct si systém, co proti Pražanům hrát a hlavně hrát dobře zezadu. Slavia je kvalitní tým, takže to opět bude těžký zápas. Musíme se na ně dobře připravit a věřit, že už konečně zvítězíme, jelikož už bohužel máme čtrnáctizápasovou šňůru bez výhry. Na druhou stranu máme mladý kádr, stále se sehráváme a první liga je těžká soutěž. Vždy proti nám stojí zkušení hráči. Musíme makat a o to víc se snažit, takže jdeme do toho!“

Foto: Dalibor Kachlík.

 
 


Generální partneři

© 2018 Sportovní klub Kadaň, a.s. & eSports.cz s.r.o. | ODM