M. Dubský: „Zasloužili jsme si vyhrát.“

K a d a ň / T ř e b í č - Poslední klání sezony 2019/2020 Trhači sehráli na domácí půdě proti SK Horácká Slavia Třebíč. Přestože dvakrát v utkání vedli, naposledy poměrem 3:1, hostující celek v prostřední části předvedl obrat čtyřmi vsítěnými góly za záda Olivera Štěpánka. Pár minut do konce se ještě podařilo Trhačům náskok Horácké Slavie stáhnout na 5:6, přesto nakonec tři body náležely soupeři. Za Kadaňské se na seznam střelců zapsali František Wágner, Jurij Žolobov, Jaroslav Kůs a Martin Dubský. Poslední jmenovaný se nedávno v Ústí nad Labem prosadil poprvé v Chance lize dvěma přesnými střelami a dnes přidal svou třetí branku za Trhače.

Co říkáte na poslední zápas sezóny, který pro vás mohl skončit vítězstvím?

Myslím, že jsme si zasloužili vyhrát. Byl to pro nás poslední zápas a řekli jsme si, že to prostě urveme. Bohužel no, hodně šancí nám tam nepadlo – měli jsme velké množství přesilových her, které jsme nevyužili. Při oslabení Třebíče jsme navíc inkasovali, což společně se zbytečnými fauly asi rozhodlo.

Věřili jste, že ztrátu doženete minimálně na remízový stav?

Věřili jsme. Měli jsme tam příležitost snížit při stavu pět na tři, což se nám podařilo využít, ale výhodu pět na čtyři jsme už bohužel nezužitkovali. Myslel jsem, že ještě odvoláme gólmana, ale tomu se moc nechtělo. (směje se)

Co rozhodlo o tom, že tři body poputují na účet Třebíče?

Nabídli jsme jim spoustu šancí vsítit gól, byli efektivnější a to nás stálo zápas.

Vsítil jste svou třetí branku. Jak padla?

Filip Eliáš vystřelil, nějak se to odrazilo ke mně a já to naslepo hodil na třebíčského gólmana. Modlil jsem se jen, ať netrefím prvního hráče.

Měl jste šanci přidat i čtvrtou přesnou střelu. Nakonec to skončilo tyčkou…

Přesně tak – k tomu chybělo už asi jenom fakt to štěstí. To byla první tyč a bohužel.

V Ústí nad Labem jste vstřelil své první dvě branky v seniorském kádru Kadaně. Jaký to byl pocit prolomit střelecké strádání?

Skvělý, já už jsem ani nevěřil vlastně, že se mi to podaří prolomit letos. Dostal jsem šanci si zahrát ve třetí lajně s Jurim (Jurij Žolobov) a Wojnym (Jakub Wojnar), sedli jsme si a bylo to super.

Kdo vám vzal puk a stály vás něco první dvě trefy?

Puk mi vzal Denis Zeman a naštěstí mi to nenaúčtovali, zapomněli na to. (směje se)

Čím to podle vás bylo, že jste střeleckou smůlu neprolomil již dříve?

Byl jsem hodně zraněný a nedostával jsem moc prostoru. Ke konci sezóny nás už bylo i málo, tak jsem dostal šanci a myslím, že jsem se toho zhostil docela dobře.

Poslední střetnutí bylo věnováno na podporu Ingrid Dvořákové, kterou jste finančně podpořili i vy hráči v kabině. Co na takovou akci říkáte?

Bylo to super. Tyhle akce nás jako tým stmelí a je to určitě dobře, že se takhle podpořila dobrá věc. Snad to pomůže.

S ohledem na celou sezónu, jak jste se svými týmovým výkonem spokojený?

Na začátku jsem se hned třetí duel zranil, takže jsem neměl moc šanci se ukázat. Pomalu jsem se do toho dostával a teď ke konci, jak jsem dostal větší šanci, tak jsem se trochu zvednul. No a týmově – nechali jsme si úplně zbytečně utéct začátek a kolem Vánoc jsme měli několik vítězství v řadě doma. Dalo se to ještě urvat lépe, ale bohužel.

Ke konci se Trhači potýkali s poměrně vysokými porážkami…

Tam snad padlo všechno, co bylo možný. Nebyli jsme v plné sestavě, bylo nás méně, trochu už byla asi i znát únava. Chvíli jsme dokonce hráli na čtyři obránce.

Jakub Trefný: „No ty jsi ještě na rozhovoru? Tak já se snad zbláznim normálně. To snad není možný. (směje se) Tak tohle si poslechni, tohle je velký.

Jaroslav Kůs: „Dubáku mluv, já ti kdyžtak pomůžu.“

Co vás teď čeká?

Jaroslav Kůs: „Aha, tak to ti nepomůžu.“ (směje se)

No, teďka máme již volno. Nemáme už vlastně ani tréninky, takže nás čeká dlouhý odpočinek. Pak počkám, jestli dostanu nabídku a uvidí se, co bude dál.