Zpověď Petra Ježe
| 
Petr Jež se narodil 21. února 1980 v Rokycanech ve znamení ryb. Ty se neobejdou bez vody a říká se, že tichá voda zase břehy mele. Petře, jaký jsi byl jako dítě? Věděli o tobě všichni sousedé v ulici nebo jsi vyrůstal v tichosti a bez větších lumpáren?
"Myslím si, že hodně v tichosti. Rodiče mi tresty moc nedávali a ze školy jsem poznámky naštěstí nosil málo."
Právě že hodně tichý, občas mi to dávají i za vinu, že jsem málo průbojný. Snažím se s každým domluvit, ale ostatní toho mnohdy využívají proti mně. Typickým příkladem je mé působení v Berouně.
Ty jsi vyrůstal v Plzni, kde se na hokej chodí skoro jako do kostela. Kdo tě přivedl na led?
Na led asi otec, sice není hokejista, ale chtěl, abych nějak sportoval. A hokej byl zrovna po ruce, protože v Plzni je to asi nejvíc frekventovaný sport.
A věděl jsi od začátku, že chceš být zrovna brankářem?
Nevěděl, začínal jsem chytat až od třetí třídy. Líbilo se mi, že brankář hraje pořád a ostatní musí střídat. Tak jsem přišel a řekl, že to chci zkusit.
Ty měříš něco kolem 190 centimetrů, nedělá ti tvoje výška někdy v bráně problémy?
Přesně 192 centimetrů. Určitě mi to dělá potíže, ale malý brankář má zase problém dosáhnout nahoru. Vidím v tom pro i proti a každý se s tím musí sám vyrovnat.
Když nastupuješ do zápasu, dodržuješ nějaký rituál, třeba že si nejprve zavážeš levou brusli a pak až pravou? Nebo do kabin přibíháš na poslední chvíli a je ti jedno jak, hlavně ať to stihneš?
Nějaké rituály mám, ale je to individuální. Když se mi v minulém zápase dařilo, tak to zkusím i v dalším. Když to nevyjde, tak zase vyzkouším něco jiného.
A jak je to celkově s výstrojí, přeci jen jako brankář toho máš na sobě mnohem více než hráči. Nebrání ti nic v pohybu nebo bys navrhl nějaké změny vycházející z tvé osobní zkušenosti?
Myslím, že je to teď docela vyhovující. Ani to moc nebolí.
Asi jsou hráči málo důrazní...
Ale to ne, oni jsou někdy důrazní až moc...(smích). To by pak ani nebyl hokej. Beru si i chránič na krk, ve vyšším hokeji jsem nezažil brankáře, který by ho nepoužíval. Celkově se snažím vyhýbat zbytečným zraněním.
Jako brankář musíš mít ledové nervy, stane se ti, že při hře vzplaneš a přenášíš svou motivaci na ostatní?
No taky, stane se. Většinou to odnesou všichni. Třeba si vzpomínám, že v Mladé Boleslavi to odnesl rozhodčí...(smích)...Já jsem hodně tichý, ale pak se to ve mně nahromadí a jednou za deset zápasů vybouchnu a to je pak síla...(smích). Když už, tak už.
Po prohraném zápase se fanoušci většinou nezdrží poznámek zpívaných v třinecké hymně: „Pruhovaný hochu, ty půjdeš do lochu, který cap tě pustil na ledovou plochu.“ Jak je to doopravdy, dokáže podle tebe rozhodčí ovlivnit výsledek zápasu?
Jednoznačně. Neříkám, že v tom má vždycky prsty, ale ovlivnit ho dokáže.
Kadaň se sice před několika lety dostala do 1. ligy, ale zatím se stále pohybuje v jejím středu. Mohou fanoušci věřit tomu, že by se to tuto sezónu mohlo změnit a že třeba převálcujeme i našeho regionálního rivala Chomutov?
To nemůžeme teď tušit. Tým, jak já ho tady vidím, se teprve buduje. Ale vždy každý může porazit každého. Důležité je, že se začíná od stavu nula nula.
Jakým dojem u tebe poprvé vyvolal „náš hokejový stánek“, myslíš, že se ti tu bude dobře chytat?
To já nevím, já už jsem tady, myslím, chytal poprvé, ještě když jste hráli druhou ligu, tak za Rokycany. To se mi tady dařilo, snad poprvé jsem chytal za seniorský klub. A i poté v 1.lize se mi tu, myslím, celkem dařilo. Jako v Plzni to sice není , ale když už jsem tady, tak samozřejmě budu bojovat a nevzdám to. Rád bych také nalákal nějaké fanoušky do ochozů, protože kvůli nim se to hraje a pro zaplněný stadion je nádhera hrát.
Prošel jsi už několika kluby pod různým vedením, jak vycházíš s trenéry?
Vždycky se řídím instrukcemi trenéra. Nikdy se s trenérem nepřu, protože stylu hry moc nerozumím...(smích)...od toho jsou hráči. Já hájím svatyni.
Čewa patří k našemu stadionu skoro jako puk k ledu. Sejdete se se zbytkem mužstva po tréninku „na jedno“ nebo jsi sportovec, který sklence alkoholu neholduje?
Já jsem tady teprve chvilku, zatím se tu po tréninku chodí jen na obědy. Železný muž byla naše první společná akce. Ale až budou nějaké vyhrané zápasy, určitě to oslavíme. Alkoholu moc neholduju, ale co bych byl za Plzeňáka, který by si nedal pivo.
Na obhlížení památek asi čas nemáš, přesto bys mi mohl prozradit, zda má Kadaň nějaké kouzlo, které jsi v ostatních městech postrádal?
Ještě jsem neměl šanci se po městě projít. Náměstí není ošklivé, jen ty obchody...nějak to tu nežije.
Přestup vždycky znamená i změnu prostředí. Někteří hráči se neustále stěhují, jiní jen „dojíždějí za prací“. Jak je to u tebe, máš v některém městě to opravdové zázemí nebo jsi vždycky doma tam, kde hraješ?
Budu dojíždět z Plzně, sice ne denně, protože tady budu ubytován na hostesu. Domácí prostředí mi scházet nebude, za ta léta už jsem si zvykl.
Chodí tě někdo podporovat na zápasy nebo tě jen sem tam rodiče poplácají po ramenou a řeknou, že dneska to nebylo špatný?
Občas, nikterak pravidelně. Někdy se přijdou podívat rodiče. Neznervózňují mě, spíš přinutí líp chytat. Když přijede táta, nesmím dostat skoro ani gól, jinak pochvala nebude.
Já o tobě vím, že jsi byl teď v sobotu autorem branky ve fotbalovém turnaji O pohár obce Málkov, kde jste se zbytkem týmu SK Kadaň ve finále porazili celek Chomutova. Jaké to je jako brankář dávat góly do cizí sítě?
Normální, prostě gól který potěší. Dal jsem první branku proti Chomutovu, skóroval jsem hlavou. Ve fotbale nikdy nejsem v bráně, protože tam mě to zase vůbec nebaví...(smích)...Nabídku na hraní fotbalu bych přijal možná tak na vesnický přebor, ale živit se jím bych určitě nechtěl.
Ve středu jste soutěžili o titul „železného muže“, jak jsi dopadl?
O třináct vteřin jsem byl čtvrtý, protože se mi rozvázala tkanička...(smích)... a Jiří mi mezitím utekl. Kdyby se to nestalo, mám pocit, že bych třetí místo obhájil.
Když někdo tenhle závod nedokončí, myslíš, že není železným mužem?
Když jsou zdravotní potíže, tak se nemá cenu přeceňovat. Přece jen je to v rámci letní přípravy, takže není potřeba se zranit.
Sáhl sis už někdy na dno svých možností a jaké pocity to v tobě vyvolalo?
Určitě, už jsem chtěl i skončit s hokejem. Ale pak přišlo vždy lepší období. Každý rok jezdím „Krále Šumavy“ na horských kolech. Nejde o to vyhrát, ale vůbec to dojet, spíš sám sobě si něco dokázat, mít ze sebe dobrý pocit. Není to jen účast, ale taky zábava.
A v které disciplíně dnešního „železného muže“ sis nejvíce věřil?
Běh určitě ne, ten je u mne nejhorší. U toho se trápím, obzvláště pokud běžíme na silnici, tak mě strašně bolí kolena. Plavání bylo průměrné. Spíš jezdím raději na kole. Silniční a horské kolo střídám podle nálady, aby se mi ani jedno neomrzelo.
Přemýšlel jsi už někdy o tom, co budeš dělat, až skončíš s hokejem?
Zatím studuji geografii na plzeňské univerzitě, ale co bych ještě dělal...nějaké představy mám. Momentálně tuhle sezónu se chci kousnout a nastartovat se, aby mé výkony k něčemu byly. Pokud to bude stejné nebo horší než v minulých letech, pak asi budu muset zhodnotit, zda to má ještě cenu. Jinak bych se musel začít věnovat něčemu, co by mě v životě dokázalo uživit.
Baví tě studium geografie a jak ho stíháš?
Geografie mě baví. Mám rád turistiku, cestování, poznávání jiných krajů, ale bohužel spojení studia s hokejem zabírá hodně času. Nejde se soustředit na obě věci dohromady. Teď mám rozložené denní studium, ale situace je přesto hodně napjatá.
Kdyby letošní sezóna tady v Kadani byla pro tebe úspěšná, vrátil by ses do extraligy?
Myslím, že tam ta šance je. Je to jeden z mých cílů této sezóny. Další je být do 3.místa v procentuelní úspěšnosti zásahů, co bude horší, budu brát jako neúspěch. A nejdůležitější je, aby se dařilo týmu, to je základ.
