C. Delmarche: „Tréninky s týmem mi hodně chybí.“

K a d a ň - Pauza v Chance lize stále přetrvává, a tak jsme pro zkrácení chvíle při čekání na další zápas Trhačů pro vás vyzpovídali jednoho z Trhačů, jehož kořeny sahají do Belgie. Cédrica Delmarche jsme se zeptali, jak je na tom s českým jazykem, ale také na zranění, která ho v Kadani provází.

Jako první v České republice jste před dvěma lety začal právě v Bílině. Jaké byly vaše začátky v nové zemi po hokejové stránce?

Před příjezdem do Bíliny jsem byl ve Švédsku, takže styl hokeje byl pro mě rázem jiný. Řekl bych, že hokej ve Švédsku je více technický a méně fyzický. Když jsem přijel do Bíliny, musel jsem si zvyknout na fyzicky náročnější způsob hry. To pro mě ale nebylo nic hrozného, na něco podobného jsem byl zvyklý z Belgie, kde je hra také více fyzicky náročnější, ale zase pomalejší než v České republice.

Vzpomenete si, jak jste se vůbec dostal do Kadaně?

Dva roky jsem hrál druhou nejvyšší juniorskou soutěž ve Švédsku a hledal jsem si něco v seniorské lize v České republice. Příležitost jsem nejprve dostal v druholigovém kádru Bíliny. Na konci sezóny s Draky jsem měl možnost se setkat s generálním manažerem Petrem Klímou a trénovat pár týdnů s Trhači. První týden na ledě s A-týmem Kadaně byl pro mě impozantní. Rychlost a dovednost hráčů byla opravdu o úroveň jasně vyšší. Na konci sezóny jsme si promluvili s managementem Kadaně a dohodli se, že s Trhači budu moct zahájit i následující sezónu.

Co říkáte na nastalou situaci? S cestováním domů je to asi horší, že?

V tuto chvíli je to samozřejmě nepříjemné asi pro všechny, především když je teď pozastavena i hokejová Chance liga. Za normálních podmínek by cestování za rodinou nebylo tak složité. Autem by to trvalo zhruba osm hodin a byl bych doma.

Jaké to je být takovou dobu bez tréninků a vůbec hokeje?

Trénování bez zbytku týmu je pro mě zklamáním. Vždycky přijde vhod dát si krátkou pauzu a odpočinout si, ale teď už mi tréninky s týmem hodně chybí. Nyní jsem doma v Belgii, kde mám naštěstí možnost trénovat na ledě, na kterém jsem právě s bruslením i začal jako dítě. Dle pravidel a opatření na ledě musím být naprosto sám.

Jak tento čas vyplňujete?

V těchto dnech pracuji ve velkém skladu jako řidič vysokozdvižného vozíku. Člověk si v této situaci musí vydělat na živobytí. Po pracovní směně chodím třikrát týdně na třicet minut na led a doma si pak zacvičím.

Jaké je bydlení v Kadani?

Byt v Kadani jsem dostal od vedení klubu. Spolu se mnou tam také bydleli Marcel Kottek, Ondřej Havlín a Matěj Morong. Byt byl dobře zařízený a s klukama se tam bydlelo dobře.

Jaké to je bydlet takto daleko od rodiny?

Poslední dva roky studií na gymnáziu jsem již bydlel sám a osamostatnil se. Následně jsem také bydlel bez rodiny ve Švédsku a nyní jsem v České republice, kde žiji již třetí sezónu. Jsem zvyklý žít svůj život, i když se samozřejmě rád vracím domů, když zrovna není hokej. Jinak dokud běžela sezóna, přes týden jsem pobýval v Kadani a věnoval se hokeji. Víkendy jsem trávil se svou přítelkyní, která pochází z Ostrova, ale bydlí momentálně v Praze. Moje rodina žije v Belgii a sleduje živé přenosy z utkání aspoň na dálku. Pokud to situace dovolila, přijeli za mnou do Kadaně. Zašli jsme obvykle na společný oběd a poté se zašli podívat i zápas.

Jak se vám líbí město Kadaň?

Kadaň se mi líbí, není to příliš velké město, o to snadnější je dostat se na led, vše je blízko. Je tu příjemné prostředí a především si tu užívám místní restaurace. (usmívá se)

Je něco, čím se život v České republice nějakým způsobem liší od toho v Belgii?

Kdybych měl jmenovat jednu věc, asi by to byla příroda. V Belgii máme jedno město vedle druhého, ale v České republice je mnohem více zeleně a lesů. To vnímám jako obrovské plus bydlet v takovémto prostředí, ve kterém je snadné si zajet někam do přírody. S přítelkyní a s její rodinou chodíme na procházky nebo jezdíme do hor.

Jak jste na tom s jazykem? Učíte se česky?

S češtinou, abych pravdu řekl, mám docela problémy. Moje přítelkyně se mě snažila něco naučit a přes léto jsem na češtině intenzivně pracoval. Zúčastnil jsem se dvoutýdenního kurzu českého jazyka v Praze, ale pořád jsem devadesát procent toho, co se říkalo, nepochytil. Takže angličtina to stále jistí. (směje se)

A co komunikace s hráči a trenéry?

Mám štěstí, že je v týmu hodně hráčů, kteří působili v zahraničí, a tak mají výbornou znalost angličtiny, prostřednictvím které se spolu dorozumíváme. Týmové debaty mi poté, co trenéři dohovoří, obvykle překládá Marcel Kottek. Občas také mluvím s Petrem Rosolem ve francouzštině, což je pro mě obrovská pomoc. Je to zkušený trenér a jasně mi vždy sdělí a vysvětlí, co se ode mě očekává.

Vaše působení v Kadani provází zranění. Jak jste na tom se svým stavem teď?

Ano, v Kadani, co se zranění týče, mě provází smůla. Loni jsem podstoupil operaci a vynechal jsem první polovinu sezóny. Po Vánocích jsem do pár utkání nastoupil. Letošní léto jsem na sobě hodně pracoval, abych byl silnější než minulý rok. Bohužel jsem nadmíru přetěžoval holeň, a prošvihl jsem tak i první přípravná utkání. Za nějaký čas jsem se opět k týmu připojil.

Abyste se po zranění rozehrál, nastoupil jste za druholigovou Bílinu. Pomohlo vám to?

Ano, pár duelů jsem za Draky odehrál, samozřejmě se souhlasem vedení Kadaně. Dostalo se mi hodně prostoru na ledě a trenéři se mnou byli spokojení. Byla z nich cítit důvěra vůči mně. Odehrál jsem s nimi tři dobrá utkání. Pak jsem se měl opět vrátit do Kadaně, ale bohužel sezóna byla přerušena.

Před pár dny jste měl narozeniny. Jak jste je oslavil?

Narozeniny jsem oslavil dvakrát, takže to pro mě bylo jedině dobře. (směje se) Den před narozeninami jsem si užil první oslavu spolu s mou přítelkyní a s její rodinou v Ostrově. Dostal jsem pár pěkných dárků a výborný narozeninový dort. Ráno nato, v den mých narozenin jsem odjel domů do Belgie, kde jsme to s rodinou oslavili společnou večeří ve stylu fondue. Být takto spolu v den mých narozenin, to už se nám dlouhou dobu nepodařilo, takže to bylo fajn.

Jak vzpomínáte na své začátky s hokejem?

Moje mamka je trenérkou krasobruslení a je každý den na ledě. Začal jsem bruslit ve svých třech letech a když mi bylo šest, šel jsem se podívat na vůbec první hokejový zápas. Okamžitě jsem od této chvíle trval na tom, že chci hrát hokej.

Kde jste hrál v rámci mládežnických kategorií?

Když jsem byl mladý, hrál jsem za Leuven Chiefs, který momentálně hraje BeNe League. Ve svých třinácti letech jsem jednu sezónu odehrál také v Německu ve špičkovém klubu DEL Kölner Haïe. To pro mě byl obrovský zážitek v takovémto mladém věku. Seniorský debut jsem zažil v den svých sedmnáctých narozenin.

Objevil jste se také na soupiskách belgické mládežnické, ale i seniorské reprezentace. Jak tuto zkušenost hodnotíte?

Být v belgickém nároďáku a v kabině či na ledě se spoluhráči je pokaždé zábavné. Vyrostl jsem na tom. Jak jsem řekl, je to sice zábava, ale také o něco ambicióznější. Hrát za rodnou zemi je pro mě velice speciální příležitost. Natož se postavit proti hráčům z jiných zemí, jako je Rakousko, Island, Čína, Španělsko nebo Chorvatsko. Byl to pro mě jednoznačně zážitek a také bonus pro můj rozvoj.