V. Vrtek: „Chceme to fanouškům vše vrátit.“

K a d a ň - K dalšímu rozhovoru jsme si pozvali nejproduktivnějšího hráče napříč Krajskými ligami a neméně důležitou postavu v právě skončeném play-off Vladislava Vrtka. Ten se rozpovídal o letech strávených v zahraničí nebo o základní části, či o dalším průběhu této sezóny.

Působil jste několik sezón ve Francii…

„Ano, měl jsem štěstí, že jsem hrál v klubech, které měly jisté ambice. Samozřejmě jsem nehrál nejvyšší ligu, ale zrovna mi to vyšlo i po té stránce, že jsem byl blízko Alp, v Marseille pak zase naopak blízko moře a nebo Dijon. Takže si nemohu vůbec stěžovat, bylo to super. Něco mi to dalo, naučil jsem se například řeč, něco mi to zase vzalo, ale klady jednoznačně převažují - nelituji toho.“

Věnoval jste se ve Francii jen hokeji?

„Tím, že to nebyla profesionální liga, tak se tam platili většinou jen cizinci a trénovalo se převážně večer. Člověk měl pak dlouhou chvíli, a tak jsem si našel alespoň nějakou brigádu, třeba na tři dny. Každá koruna se hodila.“

Co vás přivedlo k myšlence vrátit se domů?

„Nalijme si čistého vína, už nejsem nejmladší, takže mě to lákalo. Přeci jen už ve 36 letech není dobré začínat někde úplně od nuly, něco znovu začínat budovat. Proto jsem se také rozhodl to takto uspíšit. Samozřejmě i rodina a kamarádi pak člověku schází. Zhruba osm měsíců jsem strávil v zahraničí, čtyři pak tady. Byl to takový kočovný život, ale v Kadani jsem prostě doma.“

Během sezóny jste měl střídavé starty do Hronova…

„Dřív, když jsem jako malý hrával za Kadaň, tak se tu hrála druhá liga. Působil zde zrovna Jaroslav Polák, kterého jsem si oblíbil, zůstali jsme po celou dobu v kontaktu. Když se mi ke konci roku 2023 ozval, jestli bych mu v Hronově nevypomohl, tak jsem v podstatě neváhal. Ještě jsem s sebou vzal Vencu (Václav Cestr), protože má kvalitu větší než na krajský přebor. Jezdili jsme tam tedy na zápasy, tréninky jsme měli klasicky v Kadani.“

Jaká to pro vás byla zkušenost?

„Když se vyhrávalo, bylo to samozřejmě super. Malé minus bylo cestování, ale spíše jde o to, že krajský přebor a druhá liga je obrovsky rozdílná. Je to velký skok po fyzické stránce.“

Mimo hráčské kariéry si budujete i tu trenérskou. Naplňuje vás to tak, jak jste si představoval?

„Rozhodně! Naplňuje mě to naopak mnohem víc, než jsem si myslel. Musím říct, že mě to opravdu baví. Je skvělé pracovat s mladými talenty, vidět, jak se zlepšují a předávat jim kousek sebe. Je to super.“

A kdybyste měl shrnout, co vše to obnáší?

„Mám štěstí, že jsem svou trenérskou kariéru začal po boku Ronka Wágnera (Rolanda Wágnera), který je strašně super, se vším mi pomůže a máme velice podobné názory, co se hokejových záležitostí týče. Věnuji se především útočníkům a rozvíjíme skills. Naplňuje mě to.“

Čekal vás turnaj s mládeží ve Švédsku, kam jste nakonec neodcestoval. Měl na to vliv případný třetí duel v rámci finále?

„Bohužel a mrzí mě to vůči mým svěřencům, jsou to taková moje miminka. Jelikož mám ale i druhou práci, tak to nakonec bohužel z pracovních důvodů nevyšlo. Samozřejmě jsem se na to těšil, že si i po zápase s rodiči dáme nějaké to pivko (usmívá se), ale něco mě živit musí, takže to nešlo jinak.“

Jak hodnotíte ušlý kus cesty v aktuální sezóně?

„Od začátku, od prvního sezení v kabině jsme si s klukama něco řekli, nastolili jsme si pravidla. To si myslím, že bylo klíčové. Všichni jsme do toho šli naplno a ke všemu se v Kadani sešla suprová parta. Ať už budu hovořit o manažerovi Jaroslavu Kučerovi nebo o každém hráči v kabině. Cíl, který jsme si stanovili, jsme měli neustále na paměti a šli jsme za ním. Zatím nám to vychází.“

Takže aktuálně u vás vládne jistě spokojenost…

„Ano, se sezónou jsem maximálně spokojený. Přeci jen je lepší vyhrát zápas a jít na zasloužené pivko, než prohrát a nejít na pivo, aby ti lidi nenadávali.“ (směje se)

Je nějaká věc, kterou byste zpětně udělal jinak v rámci sezóny?

„No, určitě.“

A co by to bylo?

„Já si vzpomenu... (usmívá se) Asi bych s klukama chodil více na to pivo, chodilo nás málo. (směje se) Ne, teď si samozřejmě dělám legraci. Od začátku se makalo, samozřejmě jsou nějaké výkyvy, ale myslím, že jsme měli dobře postavený tým. Bylo jedno, kdo hraje, kdo dává góly. Prostě a jednoduše jsme žili jako jeden tým, to si myslím, že rozhodlo. To je tedy spíš věc, kterou bych rozhodně neudělal jinak.“ (směje se)

Na vašem kontě před pár zápasy přistálo 100 kanadských bodů…

„Velký podíl na tom mají také kluci, jako jsou například Jóna (Lukáš Hrdlička), Kulda (Jaroslav Kulich), vzadu jsem měl ještě Vencu (Václav Cestr), beci se pak i střídali na přesilovky. Za velký kus práce vděčím i jim, protože když jsme si vytvořili šanci, tak ty branky prostě byly po vzájemné spolupráci. Ve hře jsme o sobě věděli, hráli jsme spolu celou sezónu, takže to vyšlo parádně a po zápase jsme si pak společně zakřičeli. Počet kanadských bodů je pro mě ale jen třešnička na dortu. Samozřejmě ve 36 letech je to super pocit. Nebudu lhát, že když už se to číslo blížilo, že jsem toho nechtěl dosáhnout. Je jedno, jestli je to extraliga, druhá liga nebo přebor, pořád se na to hezky kouká a vzpomíná. Znovu ale musím zmínit, že to pro mě nebylo to hlavní.“

V minulosti jste nastupoval i za Klášterec nad Ohří, se kterým jste sehráli semifinále. Byla pro vás tato série něčím speciální?

„S klukama se známe, ale i kdybych tam dříve nehrál, duely proti Klášterci jsou vždy speciální. Je to derby, které se nesmí prohrát od mládeže až po A-tým. To nejde. Myslím, že něčím výjimečné to bylo pro všechny z nás.“

Po všech posbíraných zkušenostech, cítíte ještě před zápasem nervozitu?

„Musím říct, že nervózní už vůbec nebývám. Výjimkou byl první mistrovský zápas doma za Kadaň proti Klášterci nad Ohří po návratu z Francie. Tím, jak jsem hrával v zahraničí, tak mě třeba táta neviděl dlouho hrát. Když se pak přišel podívat v Kadani, tak jsem to na sobě trochu pociťoval. Pak už to samozřejmě opadlo a člověk se na zápas těší. Když se pak jde na led a člověk vidí, co předvádějí i fanoušci, tak to z člověka vždy spadne.“

Oslavy po vyhraném finále nad Bílinou byly asi veliké…

„Já ani nevím, na něco si možná matně vzpomínám, ale nic velkého… (směje se) Samozřejmě jsme si to všichni společně užili na maximum. Vyhráli jsme, to jsme si přáli. Co přijde dál, to už bude jen třešnička na dortu a oslavy budou případně ještě veselejší.“

Co říkáte na přízeň diváků, a to i na venkovním utkání?

„Za mě je to naprosto neskutečný pocit. Pamatuji si, když jsem jako malý kluk chodil na první ligu na stadion a bylo narváno. Vždycky jsem si říkal, jaké to je to zažít jako hráč. Najednou to přišlo a zažíváme to i my jako tým. Myslím, že někteří z nás to zažili poprvé a třeba i naposledy. Teď budu hovořit za všechny, že před fanoušky smekáme, a to včetně Jardy (Jaroslav Kučera) a Davida (David Šrámek), kteří všechno dali dohromady. Myslím, že ti, co nemají rádi kadaňský hokej, tak mohou jen závidět, jaké máme fanoušky.“

Nechal jste se slyšet, že pokud je zápas, tak se nastavíte na režim nevidím, neslyším…

„Samozřejmě fanoušků si cením, mám je rád, burcují mě k lepším výkonům. Když se dá gól, tak je vyhecuji, když je ale hra, tak mi v hlavě jede jen zápas a plná soustředěnost.“

Mátě nějaké rituály před střetnutím?

„Nejsem nijak pověrčivý, jsem spíš takový autista. Například jsem zvyklý obědvat v určitou dobu, je to spíše taková hra s časem. Zbytek ale raději říkat nebudu.“ (směje se)

Jaké byly zápisy v pokladně?

„Bylo jich hodně. Osobně jsem taky zaplatil dost, ale nejvíce asi, konkrétně za oslavy, bude platit Vojta Bárta a Jarda Kulich. Jarda Kulich je mimo jiné i expert na pozdní příchody, to je takový náš specialista na všechno.“ (směje se)

A co vy a pozdní příchody?

„Tím, že jsem téměř pořád na stadióně právě také kvůli trénování mládeže, tak jsem v tomhle v klidu.“

S výhrou nad Bílinou má Kadaň nárok přihlásit se do kvalifikace o druhou ligu…

„Ano, čekáme, které z týmů se přihlásí, pak se je pokusíme porazit. Pro letošní sezónu jsme si stanovili určitý cíl a ten jsme splnili, teď už je to pro nás jen ta již zmíněná třešnička na dortu. Dali jsme si nějaký ten den volna a teď už zase naplno trénujeme. Všichni to chceme vyhrát. Chceme to vše v neposlední řadě vrátit i fanouškům, abychom si to zase všichni naplno společně užili, aby tím znovu žila celá Kadaň, jako tím žije teď.“

Režim tréninků zůstává pořád stejný, třikrát týdně, jako byl doposud?

„Ano, nic se nemění. Přeci jen chodíme i do práce, takže je to takto nastavené pro celou sezónu.“

Foto: www.presskadan.cz, Stanislav Kocourek, Vít Dzaridze