„Nejvíc se hádáme kvůli úklidu, jinak se celkem shodneme,“ smějí se Lukáš a Jakub Novákovi

Libor Kult | 06.06.2014 | |

„Nejvíc se hádáme kvůli úklidu, jinak se celkem shodneme,“ smějí se Lukáš a Jakub Novákovi

K a d a ň - Na ledě je člověk pozná relativně snadno díky jmenovkám na zádech, jakmile se však Lukáš a Jakub Novákovi postaví vedle sebe v civilu, málokdo je dokáže rozeznat, pokud neví, že Lukáš nosí brýle. Oba dva pochází z Hradce Králové a mají za sebou první kompletní sezonu v seniorském hokeji. Rozhovor se šikovným i útočníky se však točil kolem jiných věcí než těch z minulé sezony.

 

Jste dvojčata, ale jeden z vás musí být o něco málo starší. Kdo?
Lukáš: „Já jsem o pět minut starší, ale nevidím v tom žádný rozdíl.“ (směje se)

Prali jste jako malí kluci hodně?
Lukáš: „Většinou nás musel rozseknout taťka, protože jinak by asi naše rvačky nikdy neskončily. Brácha byl bohužel asi o něco silnější.“ (usmívá se)
Jakub: „Je to, jak říká brácha. Kdyby nás taťka nerozdělil, dořezali bychom se do krve.“

Jste téměř k nerozeznání. Pletli nebo pletou si vás lidé často?
Lukáš: „Ve škole se to stávalo častěji, protože jsme kvůli hokeji dost chyběli. Na hokeji to bylo o něco lepší.“
Jakub: „Pokud si dobře vzpomínám, jednou jsme se ve škole zkusili vyměnit a učitelka se nachytala. Od té doby si dávala pozor. Na hokeji si nás pletli asi jen první půlrok, pak už si všichni zvykli a poznávali nás. Jen v nových týmech oslovují jednoho z nás a ze začátku se otáčíme oba.“
Lukáš: „Občas taky posloucháme narážky na stejnou výstroj.“ (směje se)

Jakube, zmínil jste, že jste se ve škole zkusili vyměnit. O co šlo?
Jakub: „Aby si nás učitelka nepletla, posadila jednoho z nás do první lavice a druhého do poslední. My jsme se jednou vyměnili a vyšlo to.“

Co rande? Nešli jste někdy jeden za druhého?
Lukáš: „No comment!“ (směje se)

To skoro vypadá, že k tomu došlo…
Lukáš: „Ne to vůbec ne!“ (důrazně)

Jak byste toho druhého charakterizoval mimo led?
Lukáš: „Bratr je klidnější, ne moc aktivní. Rád si poleží a jídlo mu všichni musí přinést až pod nos. Je lenivější. Asi takhle bych ho popsal.“ (usmívá se)
Jakub: „Musím se k tomu přiznat. (usmívá se) Brácha je opravdu větší rapl. Když ho to chytne, mám s ním co dělat. Na druhou stranu musím říct, že je pořádnější. Má víc uklizeno než já. Ale v kabině jsme na tom oba stejně.“ (oba se smějí)

A co na ledě? Jak vidíte bratra tam a chtěli byste mít něco od toho druhého?
Lukáš: „Myslím, že bratr je větší střelec, já moc gólů nedávám, i když do šancí se dostávám. Bohužel jich tolik neproměňuju, spíš je připravuju, takže bych chtěl mít jeho zakončení. A taky bych chtěl mít kličku jako on. Já se soupeře v soubojích jeden na jednoho snažím spíš přebruslit.“
Jakub: „Je pravda, že mým úkolem bylo šance spíš zakončovat než připravovat. Byl jsem spíš střelec. Řekl bych ale, že za poslední roky jsme se střelecky i bodově vyrovnali. Dáváme skoro stejně gólů. Připravujeme si už góly navzájem. Brácha má lepší cit pro hru a přihrávku, to bych chtěl mít jako on.“

V celkových statistikách je Lukáš o něco produktivnější. Hecujete se kvůli tomu?
Lukáš: „Žádné špičkování mezi námi rozhodně neprobíhá. Spíš sledujeme, kdo vede bodování v celé soutěži. Sami sebe neřešíme. Zaměřujeme se spíš na hráče soupeře, kteří hodně bodují.“
Jakub: „Já můžu jedině souhlasit. Nikdy jsme se nepředháněli, ani nesledovali, kdo vede týmové bodování. Já mám v sezóně vždycky tak o pět zápasů míň než brácha, protože mě vždycky potká nějaké zranění. Často hned v úvodu sezóny. Třeba předloni jsem měl těžký výron v kotníku a hůř jsem do toho zase dostával. Tři zápasy to ještě šlo, ale pak se začal projevovat zhruba měsíční tréninkový deficit. Kvůli tomu mi třeba právě předloni brácha utekl, ale žádné špičkování neprobíhalo, neprobíhá a probíhat nebude. Nesoupeřím s nikým v týmu. Každému přeju, ať se mu bodově daří. Sám se snažím být co nejplatnější.“

Celou kariéru hrajete spolu v jednom týmu. Dovedete si představit, že byste nastoupili proti sobě?
Lukáš: „Kdybychom byli ´jen´ bratři, kteří jsou od sebe o několik let, asi by to bylo jiné. Tím, že jsme dvojčata, je složitější hrát v jiném týmu. Přece jen vyrůstáme celou dobu spolu. Nemělo by nejspíš smysl jít každý do jiného klubu. I když v jedné lajně jsme spolu častokrát nehráli.“
Jakub: „Oba spolu chceme hrát v týmu i jedné lajně, protože jsme přece jen dvojčata. Já si třeba troufám říct, že na devadesát pět procent najdu bratra poslepu, protože vím, kde bude. Na druhou stranu nám nedělá problém, abychom našli společnou řeč s novým spoluhráčem v lajně. Třeba v mistrovské sezóně juniorů nám sednul Marek Račuk. U něj jsme po třech zápasech věděli, kde bude a taky jsme už ho hledali de facto poslepu. Takhle to sedne jednou dvakrát za kariéru, ale s bráchou můžu hrát pořád.“

Co říkáte na to, že se ve vašem rodišti hrála v minulé sezoně Tipsport extraliga?
Lukáš: „K tomu bych se nechtěl moc vyjadřovat. Nebylo to vybojované sportovní cestou. Licence na extraligu se přestěhovala z Českých Budějovic, odkud přešel v podstatě celý kádr. Pro Hradečáka to asi nemá takovou váhu jako tady v Chomutově, kde se postoupilo přes baráž.“
Jakub: „Přeju Hradci jen to dobré. Aby jim všechno do sebe zapadlo jako loni a lidé na hokej chodili i nadále. Myslím, že takhle velkému městu může extraliga jedině pomoct.“

Každý mladý hráč měl nebo má nějaký vzor. Předpokládám, že ani vy nebudete výjimkou...
Lukáš: „Pocházíme z východočeského kraje, takže máme nejblíž k Aleši Hemskému z Edmontonu. Má takovou techniku a takové bruslení, že zvládá hrát NHL a nemusí ani tolik chodit do těla. To je asi můj největší vzor.“
Jakub: „Máme to do Pardubic kousek, takže už nějakých devět let sledujeme právě Aleše Hemského. Vlastně od juniorského mistrovství světa u nás. Má opravdu úžasnou techniku a úžasné bruslení. Je to komplexní hráč, že ani nemusí hrát tak dobře do těla, aby zvládal přejít přes daleko silovější hráče.“

Když vás tak poslouchám, jak jeden s druhým souhlasíte a notujete si, napadá mě, jestli je něco v čem se neshodnete…
Lukáš: „Asi v úklidu. V tom se nikdy neshodneme. Vždycky se najde něco, co bude tomu druhému vadit.“ (směje se)
Jakub: „Právě kvůli úklidu vznikají ty největší hádky. Ale zase bych to nechtěl zveličovat. Vždycky si pak sedneme, zasmějeme se tomu a je všechno v pohodě. V ostatních věcech pokaždé najdeme nějaký kompromis.“

 
 


Generální partneři

© 2013 - 2024   Sportovní klub Kadaň, a.s. & eSports.cz s.r.o. | ODM