Michal Oliverius hraje především pro fanoušky

Čerstvě sedmadvacetiletý Michal Oliverius se vrací do Kadaně po čtyřech letech. Tehdy hájil žlutočerné barvy v sezóně 2000-2001. Nasbíral úctyhodných 41 bodů ve 39 zápasech a se 32 asistencemi se stal nejlepším nahrávačem první ligy. Poté zkusil své štěstí v extraligovém Litvínově, těsně před koncem sezóny 2001-2002 pomohl Mladé Boleslavi k postupu do první ligy. Své služby poskytoval v městě automobilů až do konce minulé sezóny.

Do Kadaně se vracíte po čtyřech letech. Jak vzpomínáte na své někdejší působení?
Když celý rok shrnu, vzpomínám na něj velmi rád. Celá sezóna se vyvíjela dobře, akorát ke konci jsme skončili bohužel těsně devátí.

Tréninky na ledě teprve začínají, ale přesto, jaký vidíte rozdíl mezi Kadaní před pěti lety a Kadaní nyní?
Řekl bych, že žádné velké změny tady nejsou. Pár lidí odešlo, pár lidí přišlo. Teprve se uvidí, jak tým bude poskládaný. Ale samozřejmě bychom si přáli lepší výsledky, abychom skončili o jednu dvě příčky lépe než v minulém roce.

V Kadani jste v sezóně 2000-01 dosáhl svého vůbec nejlepšího výsledku v kanadském bodování. Čím pro Vás byla tato sezóna tak výjimečná, že se Vám tak dařilo?
Dá se říct, že tehdy jsem byl mladý kluk, který neměl co ztratit. Dostal jsem důvěru trenéra Chlustiny, který poskládal naší lajnu já, Kaňka, Skuhravý, Nosek, Jelínek, ve které nám to sedlo prakticky všem. Bezmála v každém zápase se nám dařilo.

Každý hokejista bere svůj sport jinak. Co pro vás znamená hokej? Životní poslání, povolání a proč?
V první řadě je to sport, ale na druhou stranu povolání. Mám výhodu, že jsem se hokeji mohl věnovat od mladých let, a že teď můžu dělat povolání, které mě baví.

Jak jste se vlastně ke svému sportu číslo jedno dostal? Mělo velký vliv slovo vašich rodičů?
Když mi byly asi 4 roky, přišel domů nějaký dopis, ve kterém bylo několik sportů jako karate, atletika, fotbal či hokej. Rodiče víceméně vybrali hokej, tak jsme šli na stadion v Ústí, kde mě přihlásili.

Asi každý sportovec měl nebo má svůj vzor. Vzhlížel jste k nějaké osobnosti, které jste se chtěl vyrovnat?
Vyrovnat asi ne, ale vzor samozřejmě mám. Je to Mario Lemieux, který se mi vždycky líbil.

Pokud byste měl srovnat váš život na ledě a v soukromí, býváte více náladový, agresivnější, nebo jste stále stejný?
Samozřejmě, že člověk může mít ze zápasu nebo tréninku občas nervy, ale když přijde domů, měl by vše hodit za hlavu a věnovat se naplno rodině.

Když se při zápase vyskytne konfliktní situace, je vám bližší řešení chladnou hlavou, nebo používáte nasazení masky býka s rudýma očima?
Myslím si, že jsem spíše pohodový člověk. Někdy si praštím hokejkou do ledu, asi jako každý, ale není to u mě zvykem. Přirozeně také záleží za jakých okolností a proč nastane konfliktní situace. Když jde jen o něco menšího, zachovám chladnou hlavu. Ale pokud se jedná o nějakou zákeřnost, tak mi dokáže naskočit tep na 250.

Každý hokejista má bezesporu mnoho krásných zážitků a úspěchů z ledové plochy. Na jaký z nich vzpomínáte nejraději?
Za největší úspěch asi považuji možnost zahrát si extraligu v Litvínově. Přece jen je to asi snem každého a určitě bych se rád ještě někdy do extraligy podíval.

Současný kádr ještě zdaleka nemá konečnou podobu. Přesto, jak ho zatím vidíte?
Myslím si, že od letní přípravy tu zatím není špatný manšaft. Podle mě vypadá dobře, nálada v kabině je výborná a uvolněná.

Suchá letní příprava nebývá u hráčů příliš v oblibě. Jak jste spokojen s přípravou v Kadani? Je velký rozdíl mezi přípravou u nás a v jiných klubech?
Suchá příprava opravdu v oblibě nebývá, ale myslím si, že se od příprav v ostatních klubech příliš neliší. Možná, že se někde trénuje více, někde méně, ale náplň tréninků bývá všude téměř stejná. Chodí se do posilovny, běhat, plavat, hrát fotbal a tak dále.

Ve všech týmech, ve kterých jste doposud působil, jste si zahrál play-off. Jediná Kadaň tvoří výjimku. Čím to podle vás je?
Opravdu nevím, čím to je. Já doufám, že se to zlomí, protože vždy do prosince či ledna se tým pohybuje kolem šestého místa a poté, během několika zápasů, se vše změní. Přesto věřím, že Kadaň nezůstane v mém diáři jako jediná bez play-off a konečně si ho zahrajeme.

S jakými cíly a očekáváními přicházíte do Kadaně?
Určitě chci, aby se hrálo stabilně uprostřed tabulky a na konci se to konečně povedlo. Zároveň nechci, aby se po republice tradovalo, že Kadaň je věčně devátá.

Jak velký vliv mělo na vaše opětovné angažmá třeba to, že zde máte z minulých let přátele?
Prožil jsem v Kadani nádherný rok po všech stránkách. Několik kluků tady zůstalo a jak jsem již říkal, je zde pohodová až rodinná atmosféra. S vedením jsem vždy dobře vycházel. Jakmile se objevil nějaký problém, vyřešil se prakticky ihned.

Určitě jste se setkal s několika bývalými spoluhráči. Se kterým z nich asi nelépe vycházíte?
Je zde asi šest kluků, co tady bylo. Velmi dobře si rozumím s Martinem Postlem. Je z Děčína a já z Ústí, takže jsme sem mohli spolu rok jezdit. Poté jsme dojížděli do Boleslavi a nyní zas můžeme jezdit do Kadaně.

Sportovec většinou vyniká i v jiných sportech. Jaké by se našly u vás?
Dá se říct, že tenis je vcelku slušný, do balónu kopnout umím, do koše se taky občas trefím. Prakticky je mi hodně sportů blízkých a snad můžu říct, že nejsem žádné velké kopyto.

Návštěvnost v Kadani není tak vysoká, máte nějaký nápad, jak by se dala zvednout?
Každý rok chodí méně a méně diváků, ale těžko říci proč. Určitě je škoda, že si lidi nenajdou cestu jednou týdně na stadion. Nevím proč to tak je, ale budu doufat, že budeme hrát dobře a lidí začne chodit aspoň o pár stovek víc.

Když jsme u fanoušků, co by jste jim na závěr vzkázal?
Ať chodí a fandí. My se budeme snažit každý zápas makat a vyhrávat pro ně.