M. Hřebíček: „Snažíme se zachovat dobrou náladu.“

K a d a ň / M o s t - V pozápasovém rozhovoru jsme v dobré a vítězné náladě vyzpovídali obránce Martina Hřebíčka, který je novou tváří kadaňského A-týmu v aktuální sezóně druhé ligy.

Utkání s Mostem se vám asi bude hodnotit dobře, tak pojďme na to…

„Dle mého jsme dobře dodržovali systém, který jsme si stanovili. Vždycky se sice nějaké chybičky najdou, ale tentokrát jsme to plnili od první do šedesáté minuty. I to přispělo k tomu, že jsme byli úspěšnějším týmem.“

Co se změnilo oproti jiným kláním? Jde o nějaké nastavení v hlavě a disciplovanost?

„Určitě ano. Měli jsme tedy zbytečně moc vyloučených, nicméně jsme zužitkovali práci z tréninků - odehráli jsme dobře oslabení. Kromě vstřelené branky jsme byli schopni všechna oslabení ubránit, i když jich je tedy více, než by jich mělo být. I tohle jsou věci, které mohou rozhodnout zápas.“

Jak byste popsal vámi vstřelený gól?

„Dobře jsme to sehráli, měl jsem spoustu času. Díky cloně jsem to měl o něco jednodušší. Gólman nemohl nic vidět. A právě i díky tomuto můžeme být úspěšnější i v dalších duelech.“

Dokázal jste si během šedesáti minut oddechnout, ulevit si, když už bylo vedení i tříbrankové?

„Úleva přišla, ale hrajeme to už nějaký ten pátek. Musíme hrabat do poslední minuty. Není tu prostor na to, abychom přemýšleli, jestli je hotovo nebo ještě budeme inkasovat. Je nutné hrát pořád stejně a držet se zásad. Samozřejmě ale, když už pak je stav 4:1 a zbývá minuta do konce, tak si člověk oddychne a tak nějak víte, že tohle už se nepouští. To nevím, co by muselo být za zázrak pro soupeře, abychom utkání pustili v této fázi.“

Jak to doposud vypadalo v kabině? Padla na tým deka?

„Deku jsme sice měli, ale náladu v kabině jsme se snažili držet dobrou. Na každý zápas jsme se snažili nastavit vždycky nanovo. Pořád je to hokejový život, někdy to holt nevychází. Nicméně jsme rádi, že jsme tu smůlu konečně zlomili. Bude rychlá oslava, že jsme konečně urvali vítězství za tři body, ale musíme jít dál. Konec sezóny je ještě daleko a máme před sebou ještě hodně střetnutí. Budeme makat zápas od zápasu, aby jsme na úspěch proti Mostu mohli navázat.“

Před Kadaní jste působil na Slovensku. Co vás přivedlo zpět domů?

„V České republice jsem nakonec zůstal kvůli práci, už jsem si i řekl, že bydlení za hranicemi stačí. Chtěl jsem zůstat doma, něco si tady vybudovat. Na konci července jsem to oznámil, i když ještě než jsem odjel, tak jsem nabídky měl. Nakonec jsme se ale spojili s kadaňským vedením, jestli by neměli zájem o moje služby, a tak jsem tady.“

Zkombinovat práci s hokejem musí být náročné…

„Je to hodně náročné. Doposud jsem byl zvyklý hrát jenom hokej, ale teď když do toho ještě pracuji, vstávám brzy a vracím se pozdě domů. Do toho ještě narvat tréninky, tak je to opravdu vyčerpávající. Už jsem se ale tak nějak zajel do režimu, takže to bude jenom lepší a lepší.“

Někomu takhle nabitý program vyhovuje, má rád, když má pořád co dělat…

„Já to rád určitě nemám, protože rád spím. Teď mám spánkový nedostatek. (směje se) Uvidíme, jak dlouho to vydržím, ale musím si to vnitřně nastavit tak, aby to fungovalo.“

Jak to vypadá s vaším zraněním lokte?

„Už dobře, cítím se stoprocentně fit.“

Ne vždy jste nastupoval na postu obránce, hrával jste i jako útočník. Co je lepší?

„Za mě je lepší obrana, už jsem si na to navykl. V rámci chlapského hokeje hraju jen na této pozici. Můj styl je spíše ofenzivní, takže mi to více sedí právě v té obraně, kde si myslím, že jsem se našel.“

V Chomutově jste si zahrál ve vzpomínkovém duelu Ondřeje Buchtely…

„Ano a bylo to skvělé. Zkušenost to byla pěkná, ale šlo hlavně o vzpomínku. Taky kdy se člověku poštěstí hrát s hráči z NHL, a to ještě před vyprodanou halou. To bylo něco neskutečného a budu na to dlouho vzpomínat.“

Foto: Stanislav Kocourek, www.hcdecin.cz