Pro Juraje Sadloně jsou auta drahá, proto vyhrál hokej
| 
Posilou týmu se má stát i dvacetiletý obránce Juraj Sadloň. Hráč HC Energie Karlovy Vary je nyní v Kadani na hostování a v letní přípravě bojuje o své místo na ledě. Byl jedním z 19 statečných, kteří se zúčastnili klání o titul Železného muže. Sympatický hokejista ani po náročném tréninku neodmítl odpovědět na několik otázek.
Já si myslím, že parta je velmi dobrá. Starší kluci chtějí pomáhat nám mladším. Nevidím tu žádný problém.
Vyhovuje ti zdejší prostředí?
Prostředí je příjemné. Kadaň je útulné město, všechny sportovní areály jsou u sebe, takže podmínky celkově dobré pro přípravu.
Zabrousíme do tvého mládí, pokud se na něj tedy ještě budeš pamatovat. Kdy a jak přišlo rozhodnutí stát se hokejistou?
Já bych řekl, že jsem neuměl bruslit, tak mě táta přihlásil na hokej, abych se to naučilt a tak to v podstatě začalo.
Nikdy jsi nepřemýšlel o tom, že by ses věnoval úplně jinému sportu?
Měl jsem si vybrat mezi dvěma sporty, auty a hokejem, ale protože auta jsou drahá, tak jsem zůstal u hokeje.
Proč u tebe zvítězil mezi posty zrovna obránce? Nelákal tě útok?
Když jsem byl mladší, hrával jsem v útoku, ale časem mě dal trenér do obrany a už jsem tam zůstal.
A nikdy tě nenapadlo být brankářem?
Brankářem ne, jsem spokojený. Bránit mě baví.
Stanovil sis sám pro sebe nějaké dlouhodobější cíle, kam až se chceš ve své kariéře vyšplhat a kde bys chtěl třeba jednou hrát?
Samozřejmě co nejvýše. Myslím si, že takovým snem každého hráče je hrát v NHL.
Když se zmiňuješ o NHL, je na místě se zeptat, komu fandíš?
Nejoblíbenější byl Pittsburgh Penguins, teď se jim moc nedaří, přesto jim stále fandím.
Jakých cílů bys chtěl dosáhnout v Kadani?
Určitě se udržet v mužstvu, ukázat se a jít do extraligy.
Pociťuješ nějakou změnu ve svém chování, osobnosti a pocitech, když vejdeš na led?
Já sám žádný rozdíl nepociťuji, ale měl by tam být. Na ledě by měl být člověk úplně jiný než v normálním životě. Ale musím přiznat, že když jdu na led, tak neznám bratra. (smích)
Dokáží tě při hře vytočit rozhodčí?
Spíš ne. Rozhodčí mě nezajímají. Nemlátím hokejkou o led a podobně.
Zabírá na tebe nějaký podnět, co tě na sto procent dokáže přivést k lepšímu výkonu?
Mám rád dobrou atmosféru na ledě, ta mě dokáže vyhecovat vždycky.
Na co jsou zaměřeny tréninky?
Na začátku to byla vytrvalost a síla, postupně se přecházelo do rychlosti a výbušnosti.
Ty se teď společně s ostatními připravuješ na nadcházející sezónu. Vynikáš v přípravě v určitých disciplínách nebo ti jde od každého sportu něco?
Mně příprava vůbec nejde, já ji jen absolvuji. (smích)
Jak bys probíhající přípravu hodnotil? Je to procházka růžovým sadem nebo se pořádně zapotíte?
Myslím si, že všude je ta letní příprava velmi těžká. Jak tady, tak v Karlových Varech, kde jsem ji též absolvoval.
Byla nějaká disciplína v Železném muži obzvlášť těžká?
Všechno bylo velmi těžké, jsem rád, že jsem se zúčastnil.
Táhne tě nahoru vlastní ambice nebo se inspiruješ nějakým svým hokejovým vzorem?
Robert Švehla.
Chtěl bys na závěr něco vzkázat fanouškům?
Slyšel jsem, že sem chodí málo fanoušků, tak bych byl rád, kdyby začali chodit víc, aby byla dobrá atmosféra, abychom předvedli dobrou hru a tím diváky přilákali.
Myslím, že malá perlička na závěr neuškodí. Při odchodu popřál Juraj štěstí při rozhovoru svému kolegovi Jiřímu Mudrovi, který se zrovna vrátil z oběda.
Juraj: „Hodně štěstí.“
Jiří: „Už je jen sekaná.“
Juraj: „Cože?“ (velmi zoufalé a vyhladovělé)
Jiří: „Jen sekaná a hovězí vývar.“
Juraj: „A proč?“
Jiří: „No protože už nic není.“ (smích)
