„Kluci na mě křičí herče,“ směje se Marcel Kottek

Sabina Nováková | 03.10.2020 | |

„Kluci na mě křičí herče,“ směje se Marcel Kottek

K a d a ň / B e n á t k y n / J i z e r o u - V rámci 8. kola Chance ligy se Trhači utkali s benáteckými hokejisty. Ačkoliv se již začínalo blýskat na tři body, soupeř srovnal. Prodloužení nestačilo na změnu stavu, samostatné nájezdy už ano. Dva body jsou v tabulce a nejproduktivnějším hráčem se díky třem bodům v tomto utkání stal Marcel Kottek (1+2 za zápas).

 

Konečně pozápasová radost, že?

„Ano, konečně jsme urvali nějaké body, ale je škoda, že jsme na domácí půdě neurvali plný počet. Ale aspoň takhle se zadařilo a myslím si, že jsme za to všichni rádi. Můžeme se konečně od něčeho odrazit.“

Berete to tedy jako zisk?

„Určitě. Všechny nás to nabudilo, dokonce i Karbece. (směje se) Konečně jsme prolomili tu smůlu a doufejme, že už to budou jen pozitivní výsledky a budeme dál sbírat body do tabulky.“

První branka padla z vaší hole. Jak se to celé seběhlo?

„Měli jsme přesilovku 5 na 3 a vyhráli jsme buly, tam to celé začalo. Pak jsem dostal krásnou přihrávku od Honzy Svobody, trošku jsem zavřel oči, vypálil jsem a padlo to tam.“

Připsal jste si i asistenci...

„Zase to odstartovala skvěle vybojovaná bule od Romana Chlouby. Já jsem to pak už jenom přehodil na Kubu Trefnýho, který si počkal a našel škvírku. Takže úplně úžasný a zase to začalo od bule.“

Máte vysoký ice-time. Jak jste s tímto vytížený spokojený?

„Strašně moc. Vůbec jsem s tím nepočítal. Jak jsem byl teď několik sezón v zámoří, tak tam jsem měl také obrovský ice-time, ale vůbec jsem nevěděl, jak to bude vypadat tady v Kadani. Jsem opravdu spokojený, že mi trenéři dávají prostor.“

V Prostějově jste zaznamenal první gól v dospělé soutěži. Vzal jste si puk?

„No jasně! Hned jsem si pro něj šel k rozhodčím. Nejdřív jsem se jim tedy omluvil, protože jsem tam byl na ně chvílemi vulgární, jak jsem byl frustrovaný, ale kotouč mám.“

Když už se nedařilo týmově, pomohly vám psychicky aspoň individuální radosti?

„Snažím se být pozitivní, i když to zatím nešlape tak, jak chceme. Jde vidět, že všechny zápasy můžeme hrát s každým týmem, že to prostě jde. Teď už jsme se teda odpíchli, ale jsem rád, když se mi celkem daří i v takovýchto negativních situacích. Doufám ale, že teď už to bude jenom lepší a budeme vyhrávat a brát body. To je přece daleko lepší, než prohrávat. (směje se)“

Takže v příštím utkání se můžeme těšit, že znovu navážete?

„No určitě. To je jasný, že se ptáte.“

Čím to je, že například proti Vsetínu a Frýdeckomísteckým saháte po bodech a pak přijde duel s Jestřáby a skončí to úplně opačně?

„Myslím si, že je to také hodně dané tím, že jsme tam přijeli v patnácti lidech. Psychika byla od začátku už taková nic moc, přidala se k tomu navíc i únava, protože jsme neměli moc volno. Snažili jsme se hrát jednoduše, ale jak už nám Prostějov dal ten třetí, čtvrtý gól, tak to s námi už šlo docela z kopce.“

Už jste si prošli karanténou. Podepsalo se to na vás nějak?

„Byl jsem docela překvapený. Samozřejmě po návratu na led jsme to chvíli neměli úplně v rukách, bylo to takové, že to skákalo a byli jsme unavenější, šlo to znát. Pak jsme se do toho ale dostali docela dobře, jen jsme to bohužel nepřenesli pořádně do zápasu.“

Dalšími soupeři jsou Litoměřice a Ústí nad Labem, ti však poslední kolo odložili. Víte, jak to v pondělí bude?

„Trenér nám oznámil, že den po zápase s Benátkami nad Jizerou máme volno a v pondělí se sejdeme klasicky ráno. No a buď potrénujeme a pojedeme na zápas do Litoměřic, anebo budeme trénovat v pondělí, v úterý a ve středu bychom měli jet na Kladno. Ani to ovšem není ještě na sto procent jisté, ale co vím, tak že máme zítra volno. (směje se) To nám určitě pomůže.“

Pět sezón jste strávil v Americe. Jak byste to srovnal s dospělým hokejem tady?

„Chance liga už je dospělý hokej, hrají tady zkušení hráči. Řekl bych, že americký hokej je takový hodně zbrklý, nahazuje se tam puk a hra je rychlá. Tady naopak je víc kluků, kteří to mají už v ruce a mají hlavu nahoře. Hraje se to tady na hezký hokej, by se dalo říct, kdežto v Americe se to opravdu honí, nahodí se puk a jde se za ním. Jsou tam takoví nepříjemní hráči a také tam mají menší hřiště, takže to bude asi takový hlavní rozdíl. “

Jistě velkým plusem je i jazyk...

„Určitě, stoprocentně. Po jazykové stránce perfektní. Jsem rád, že jsem si dodělal školu, diplom mám taky – před týdnem mi už přišel. A za ten jazyk jsem vděčný především, ten doufám, že už mi nikdo nesebere.“

Dokonce máte za sebou i herectví. Jak jste se k tomu dostal?

„Když jsem hrál hokej, tak jsem byl takovým šaškem v tým a nevěděl jsem, kam jít na střední školu. Kluci i rodiče mi řekli, ať zkusím pražskou konzervatoř. Říkal jsem si, že to asi nedám, tam berou asi jenom sedm kluků a sedm holek z celé republiky, tak jsem to zkusil a vzali mě. Chodil jsem tam rok a tam si mě najednou začali všímat, ono to tam pak už je rychlé. Začal jsem točit reklamy, pak filmy do kin a pak přišel i seriál. Musel jsem vlastně odmítnout i Ulici, protože to bych s hokejem nezvládal, který pro mě byl takovou předností, jelikož jsem ho hrál už od mala. Tím vlastně pro mě herectví skončilo, ale v Americe jsem ho ještě rok studoval. Tam se to dalo skloubit, tak jsem byl rád. Nakonec jsem musel znovu skončit, protože divadelní představení se kryla se zápasy, a tak jsem dal přednost hokeji. “

Jak hodnotíte takovouto zkušenost? Asi málokomu se podaří skloubit hokej s hraním.

„Určitě pozitivně. Myslím si, že jsem poznal trošku zase jiný svět a pořád mě to láká. Moje mamka a přítelkyně vlastně hrají v divadle jen tak pro srandu, tak jsem přemýšlel, že bych se k nimi přidal a občas si zaskočil zahrát, protože mi vyjdou vstříc s časem. Hlavně jsem si řekl, že herec ve čtyřiceti být můžu, ale hokejista… to už bych musel být jako Jágr. (směje se)“

Takže až vám nepůjde hokej, tak se můžeme těšit, že se vrátíte například na divadelní prkna?

„Jo, asi si to ještě zkusím a vrátím se k tomu, ale určitě to pro mě bylo perfektní, že jsem si to mohl takhle zkusit. Asi jsem ještě nezažil někoho, který byl hrál v seriálu a současně hrál hokej, takže kluci si tady ze mě trochu utahují, řvou tu na mě herče. Poslouchám to ze střídaček, dokonce i tady kluci z Benátek (směje se), kteří to vědí. Je to takové vtipné a já to beru pozitivně.“

Foto: Dalibor Kachlík

 
 


Generální partneři

© 2013 - 2020   Sportovní klub Kadaň, a.s. & eSports.cz s.r.o. | ODM