Ondřej Kuchař: „Jsem za tuto zkušenost rád.“

K A D A Ň - V aktuální sezóně Trhači povolali karlovarského brankáře Ondřeje Kuchaře. Rodák z Klatov zasáhl již do dvanácti zápasů a jeho statistika je 89,73 %. Jednadvacetiletý gólman nastoupil i v domácím duelu proti Přerovu, proti němuž kadaňské mužstvo padlo 3:4. Od 21.11. by měl nastupovat za tým HC Baník Sokolov.

Jak byste zpětně zhodnotil utkání proti Přerovu?

„Zpětně? Velmi těžko. Nejsem splachovací typ, neumím to hned hodit za hlavu. Ano, zítra je nový den, nová síla, nové rozhodnutí a nová motivace, ale tam vzadu vám to leží. Stýkám se s lidmi, kteří sledují čísla, ale už ne to, jak se třeba cítím, co jsem na ledě odvedl a kolik úsilí to stálo. Řeknu vám popravdě, že raději vyhraji 8:7 než prohraji 2:1. Z hlediska gólmana je zápas na lepší čísla jak dělaný, ale body jsou kde? Nikde. Ale zpět k utkání. Užil jsem si to a nechal jsem tam vše. Chtěl bych poděkovat klukům, trenérům a mé přítelkyni za důvěru a podporu!“

Po utkání odstartovala reprezentační pauza, jak ji budete trávit? Máte nějaké volno?

„Volno? Co to je? (smích). Mám pro sebe jeden den. V pondělí valím do Karlových Varů a hlásím se na tréninku. Moc se těším! Opět uvidím kluky, popovídáme si, jak se mi daří, zkonzultujeme situace, které mi dělaly problémy a znovu se každým dnem posunu. To je přesně ono, posouvat se malými kroky tam, kam míříme. Každý má svou cestu a my po ní musíme s radostí kráčet. A následně se v pátek hlásím v Kadani a připravíme se na následující týden plný zápasů.“

Po přestávce je na programu výjezd do Českých Budějovic. Co je podle vás potřeba do příště zlepšit?

„Navážu na otázku předešlou. Vždy je na čem pracovat, ať už v zaměstnání nebo v civilním životě. Nikdy nebudete horší, ale nikdy ani nebudete lepší než kdokoliv jiný. Každý má možnost volby a je na něm, co si vybere. Věřte nebo ne, ale můžete si vybrat opravdu z mnoha možností. Na Motor se připravíme, zamakáme si a budeme všichni věřit, že zvítězíme.“

Působíte letos poprvé v Kadani. Jak se váš příchod seběhl?

„Ano úplně poprvé. Pamatuji si, že jsem tady chytal naposled před třemi roky v přípravě proti Chomutovu, to byla tehdy ještě juniorka. Vyhráli jsme 5:4. Vzpomínám si na to velmi dobře. Navíc tu máme známé. Mamky kamarádka z gymplu zde žije.“

Jak se vám v Kadani líbí s ohledem na kádr, zázemí a podobně?

„Na zimáku se líbí každému hokejistovi (smích). V Kadani to je super. Našel jsem si tu kamarády a zázemí tu mají taktéž dobré. V útrobách stadionu je sauna, studená voda, kuchyňka a pohovka. Tohle vybavení potřebujete všude, udělat si mimo kabinu pohodu a odpočinout si. Pak je tu posilovna se stroji, na kterých je logo Kadaně. Viděl jsem to poprvé. V týmu jsou fajn kluci, výborný kustod a dobří trenéři. Když všichni vytvoří harmonii, tak se vám někdy ani nechce pryč. Teda mně osobně, nevím, jak na tom jsou ostatní kluci. A za to, jak se o nás stará Daniel Karbula, mu děkuji! Jeho práce není vidět, ale musí být oceněna. Dan je velice důležitý článek mužstva!“

A co říkáte na Kadaň jako město, pokud jsi měl možnost se porozhlédnout i jinde než v okolí zimního stadionu?

„Vzhledem k tomu, že má v Kadani moje mamka známou, tak město znám. Veškerý čas jinak trávím na ledě.“

Znal jste při příchodu někoho v kabině?

„Ano, všechny. Tedy až na jednoho hráče. Kubu Trefného jsem znal jen podle jména, jako ikonu chomutovského a kadaňského hokeje. Troufám si říct, že je už i legendou. Je hodně slyšet, což je jak v kabině, tak i na ledě potřeba. Vede nás dobře! Postupem času, jsem se ještě seznámil s Romanem Chloubou a Martinem Šťovíčkem. Oba přišli krátce po mně a jsou to taktéž skvělí kluci. Mám je rád všechny! Jinak ostatní kluky znám z juniorek, a mládeže. Hráli jsme proti sobě docela často. Je sranda, jak hokejový život je nevyzpytatelný.“

Jak si rozumíte s brankáři působící za Trhače a jak jste si sedli i s ostatními hráči v kabině?

„Velice dobře. Naučil jsem se jednu věc. Přej a bude ti přáno. Jsou to super kluci, kteří stejně jako já stále čerpají zkušenosti v dospělém hokeji. Za šest let, co jsem v Karlových Varech, poslední čtyři roky jsem byl stále nejmladší a stále jsem. Když jsem přišel do Kadaně, najednou jsem byl nejstarší. Upřímně, byl to pro mě nezvyk, ale pomáháme si, jak se dá. Jsem za tuto zkušenost rád. Teď k nám přišel i Domíno (Dominik Pavlát). Na nic si nehraje, pomáháme si navzájem. Rivalita tu asi bude vždycky, přece jen chytat může jen jeden. Zdraví týmu ale musí zůstat. Pamatuji si, že v mladším dorostu jsem třeba neměl ponožky. Nejmenovaný kolega mi schovával různé věci, a to jen proto, že jsme byli konkurenti. Dneska už asi ani hokej nehraje, nevím. V Kadani si na spoluhráče nemohu stěžovat.“

Jak se vám spolupracuje s Petrem Klímou, jenž působí v Kadani jako sportovní manažer, ale také jako trenér?

„Začnu jinak. Divil jsem se, jak mu všichni tykají. Řekl jsem si wow, vždyť hrál NHL a má Stanley Cup. A jednou na cestě z Frýdku-Místku mi to také nabídl. Vážím si ho, a tak jsem to odmítl. V duchu mě to samozřejmě potěšilo. Líbí se mi, že vnáší do svého projevu i anglická slovíčka. Ano, děláme si z toho legraci, ale upřímně, kdo z Čechů dnes mluví skvěle anglicky. Myslím, že je to méně jak půlka. I já nejsem na angličtinu dobrý, proto se ptám na různé věci, co a jak znamenají. Víte, třeba mi život dává znamení, že opravdu budu angličtinu jednou potřebovat tam za velkou louží. Byl to výborný hokejista a je to skvělý člověk.“

Chytal jste i v druhé lize za Sokolov a Most. Jak byste druhou ligu srovnal s tou první?

„Srovnat? Naučil jsem se nesrovnávat a nesoudit. Jakmile začneme někoho soudit, je to špatně. Každý máme svůj svět, své myšlení! Každá liga je dobrá a hrají v ní skvělí hokejisté. Řeknu vám příhodu, když jsem za tehdy HC Antiradary Slaný odjel na zápas. Měli jsme sraz před zimním stadionem a měli jsme namířeno do Vrchlabí. Náš hrající trenér Jan Alinč, taktéž velká ikona ve svých letech, přijel na sraz. Viděl, že nás je jen sedm v autobuse a řekl, že takhle tedy ne a odjel. Jeli jsme tedy sami a v Praze nastoupilo šest hráčů, a tak nás bylo dvanáct plus dva gólmani. Náš velitel, pan Slavíček, řekl, že se dostaví, ale nedostavil. Dostali jsme pěkně na prdel 7:4, což mělo samozřejmě dohru - pokuta jako blázen, protože v zápisu o utkání byl napsaný Roďák (Tomáš Rod) jako trenér, ale byl pouhým hráčem a neměl žádnou licenci. Zkrátka si představte, jaký to byl rybník. Taky to celé skončilo. Každá zkušenost, každý zápas vás posune, ať je to kdekoliv. Tímto jsem se o tom přesvědčil.“

Jak jste to vyřešil s ubytováním či dopravou?

„Do Kadaně dojíždím autem. Byla tu možnost bytu, ale ubytovali se tam hlavně kluci, kteří jsou opravdu z dálky. Já mám v Karlových Varech druhý domov, našel jsem si tam skvělou přítelkyni a nebyl důvod zůstávat v Kadani přes noc. Navíc jsem velký fanoušek Formule 1, takže za volantem mi to vůbec nevadí a jezdím moc rád. Jak já říkám, stále, ale s hlavou na krku (smích).“

Úvod soutěže byl pro Trhače poněkud těžký, v čem vidíte posun?

„Start byl náročný jak fyzicky, tak určitě i na psychiku. Není jednoduché dostat tolik branek za sebou, ale jsme tým. Spolu budeme vyhrávat a spolu též budeme prohrávat! Po výměně trenérů se to vše zvedlo. Nedokážu si vysvětlit, kde přesně nás tlačila bota, ale začali jsme vyhrávat. Také se nastavil systém jak v tréninku, tak v zápase – taktika a podobně. Začali jsme si hlavně věřit! To si myslím, že je důležité. Ano, občas si někdo s někým nesedne, ale hned je to zase smazané a jede se dál. Včera je pro mě minulost. Osobně nekoukám dozadu a hledím dopředu, co bude dál, co zlepšit. Historie je krásná, ale nic nedokážete změnit, a proto musíme začít už nyní a pak ničeho litovat opravdu nebudeme.“

Blíží se váš odchod do Sokolova, je ve hře tvůj návrat zpět do Kadaně? Jak to s vámi bude, pokud máte tu informaci?

„Tu informaci, že někdy půjdu, už mám od doby, co jsem do Kadaně přišel. Když si to tak promítám, bude mi to tu opravdu chybět a ti kluci tady nejvíc. Jak už jsem jednou řekl, jsou skvělí. Jsem opravdu rád za důvěru, kterou mi dali pánové Miroslav Novák, Petr Klíma a Roland Wágner. Je to součást mé cesty, po které radostně jdu každý den. Věřím, že mě v Sokolově vezmou dobře, protože teď jsou v euforii a hrají skvěle, věří si. Nahodím upřímný úsměv a pustím se do další práce v této krásné hře.“

Budete nadále sledovat, jak se Trhačům v zápasech daří?

„Budu. Všude, kde jsem působil, tak dodnes sleduji všechny. Klatovy, to je taková moje srdeční záležitost, tam jsem udělal první kroky. Ironií osudu je asi to, že své první utkání, do kterého jsem nastoupil od začátku, bylo právě v dresu Baníku Sokolov proti Klatovům. Dodnes to mám v hlavě, celé akce, celou skvělou atmosféru, kterou vytvořila má rodina. Za to jim tímto děkuji. Nosím to v hlavě a moc rád na to vzpomínám, protože jako malý kluk jsem seděl v první řadě nebo byl u vrátek a plácal si s hokejisty. Teď jsem tam stál já, sice na opačné straně, ale v Klatovech. Tam, kde jsem začal. Byl jsem i chvilku v plzeňské juniorce. Díky tomu, jsem zase objel pár akcí s U19. To pro mě byla též obrovská zkušenost. V Třemošné jsem byl ještě předtím, než si mě našel pan Pavel Kněžický z Karlových Varů. Jednalo se také o úžasné roky, že na to nikdy nezapomenu. Vlastně mé dětství bylo o hokeji, o ledě, o dojíždění za něčím, co miluji. Věřím, že zážitků bude nespočet! Tímto přeji Trhačům tolik štěstí, kolik ho je třeba, fanouškům děkuji za podporu a trenérům za trpělivost a práci, kterou odvádí. Samozřejmě děkuji také Danielu Karbulovi za práci pro tým a mé rodině s úžasnou přítelkyní, bez nichž by to jednoduše nešlo. Děkuji.“

Foto: Dalibor Kachlík