Nejtěžší je soustředit se celých šedesát minut

Míša Sládková | 22.11.2004 | |

Nejtěžší je soustředit se celých šedesát minut

Do Kadaně přišel jako třetí brankář. Dlouho se na své kolegy díval pouze ze střídačky, ale nyní ho již několik zápasů vídáme na brankové čáře. Většina fanoušků se shoduje, že v ní září. Řeč je o Jaroslavu Hüblovi. V následujícím rozhovoru se dozvíte, kdo ho k hokeji přivedl, koho považuje za favorita první ligy či co pro něho znamenají Vánoce...

 
Každý post má své výhody a nevýhody, určitá specifika. Nikdy jsi neměl chuť odhodit betony a vrhnout se například do útoku? „Rozhodně ne. Je to dáno i tím, že jsem do páté třídy útočníka hrál. Občas jsem si do kabiny chodil zkoušet brankářskou výstroj. V koutku duše jsem jím vždycky chtěl být a jsem moc rád, že jsem se gólmanem nakonec stal.“

Být brankářem vyžaduje velkou sebekontrolu a ovládání. Nedělá ti problémy někdy udržet nervy na uzdě? „Ještě se mi nestalo, že bych vybouchnul. Nejdůležitější je soustředit se celých šedesát minut. Mám problémy nebo spíš v minulosti jsem měl trochu problémy s motivací. Čtyřicet až padesát minut jsem chytal poměrně dobře. Poté ale stačilo, když se mi soustředění na deset minut vypnulo a dostali jsme dva tři góly, což mi hodně uškodilo. Málokdy se mi stane, že bych v bráně vyloženě vybouchnul.“

Někteří hráči se na ledě stávají například většími choleriky. Pozoruješ na sobě rozdíl v chování na ledě a v soukromí? „Rozdíl tam je. V okamžiku, kdy jsem v bráně a vůbec i v kabině, jsem takový tišší. Nejvíce se soustředím na svůj výkon. Naopak v soukromí jsem spíše samá legrácka a podobně. Ten rozdíl mezi chováním na ledě a doma určitě je.“

Hokej se hraje také pro diváky a velké slovo v něm mají rozhodčí. Ovlivňují tě nějak? „Co se týče diváků, pokud je to v kladném smyslu, tedy fandění, tak je samozřejmě slyším. Podporuje mě to, dodává sebevědomí. V záporném smyslu je nevnímám. A rozhodčí? Ti jsou jací jsou. Každý má svoje chyby, nerad je nějak hodnotil.“

Každý má svůj sen. V dresu jakého týmu bys jednou rád hájil branku? „Mým snem bylo vždycky hrát za Litvínov. Bohužel, dopadlo to jak to dopadlo. S některými lidmi jsem se nepohodl. V tuto chvíli budu rád za co nejvíc odchytaných zápasů za Kadaň. Co se stane v budoucnu, tomu bych nechal volný průběh.“

Hokejisté se obecně považují za sportovce, kteří dodržují nejvíce rituálů. Máš ty nějaké? „Určitý speciální rituál asi ani nemám. Před zápasem se většinou stejně oblékám, na rozcvičce dodržuji stejné věci. Rituál dodržuji pouze v tomto. Nemám žádný netradiční.“

Klasická otázka, na kterou se nejde nezeptat. Kdo je tvým vzorem, kdo ovlivnil nejvíce tvůj život? „Mým vzorem byl hlavně můj táta, protože mě k hokeji přivedl a obrovsky mě v něm podporoval. Rozhodně můj táta!“

Malí kluci chtějí být kosmonauty nebo popeláři. Ty jsi vždycky věděl, že chceš být hokejistou? (smích) „Odmalička! Já jsem byl od třech let na ledě. Již jako malí kluk jsem k hokeji tíhnul. Žádné jiné plány se mě ani netýkaly.“

Jistě pozoruješ i ostatní týmy v první lize. Koho tipuješ na letošního vítěze? „Celou dobu pro mne byly favority Budějovice. Ale když jsem viděl jak hrálo minulý týden proti nám Ústí a znám jejich výsledky, tipnul bych si právě Ústí. Hrají úplně perfektní hokej, Pavel Hynek je velmi dobrý trenér. I ten systém je perfektní. Musím říci, že mně se ústecký tým strašně líbil.“

Myslíš, že to dotáhnou až do extraligy? „Těžko říci. V baráži rozhoduje velké množství věcí. Nedokáži odhadnout, kam až se dostanou.“

Kadaňský stadion patří mezi menší. Kde se tobě hraje nejlépe, v arénám, v nových stadionech,...? „Samozřejmě se mi nejlépe hraje v halách, kde jsou hlavně fanoušci. Na místech s nějakou atmosférou. Když přijedeme do Sazka arény a nikdo tam, nebude to ono. Divácká kulisa je skutečně velmi důležitá.“

Brankář je specifická osobnost v týmu. Někde má například i určitá privilegia. Jak je to v Kadani? „V Kadani je to podle mého názoru naprosto normální. Nedovolím si vypustit nějaký trénink nebo střelu. Určitě nemám z jakéhokoli důvodu výsostní postavení. Trénuji stejně jako všichni ostatní, jako další dva gólmani. Řekl bych, že postavení je zde úplně stejné.“

Není lehké být sportovcem. Nikdy nebyla v hokeji chvíle či období, kdy by jsi chtěl s hokejem doslova seknout? „Vyloženě seknou určitě ne. Ale zrovna po minulé sezóně jsem byl v těžké situaci. Skončil jsem v Brně a neměl jsem žádné jiné angažmá, byl jsem čtyři měsíce bez výplaty. To bylo velmi těžké. V tomto náročném období mi hodně pomohli rodiče, kterým bych chtěl touto cestou za to moc poděkovat.“

Vím, že je ještě brzy, ale stejně se zeptám. Vánoce! Jak ty jsi na tom s dárky? Máš nakoupeno předem nebo 23. objíždíš benzínky? (smích) „Mně nakupuje dárky máma, tudíž jediný dárek, který musím koupit, je mámě. Máma mi je nakoupí a já jí je akorát zaplatím“.

A jsou to pro tebe svátky klidu a pohody nebo spíše shon okolo kapra, stromku a podobně? „Já kapra hlavně nejím, tudíž shon okolo kapra se mě netýká. Většinou je to svátek klidu, kdy je rodina pohromadě. Přijedou babičky a svátky mají zvláštní atmosféru.“

Na závěr může být snad jediná otázka. Máš nějaký vzkaz pro fanoušky? „Stručně a výstižně. Aby chodili tak jak chodí, aby nám fandili a věřili nám!“

Za rozhovor poděkovala Míša Sládková

 
 


Generální partneři

© 2018 Sportovní klub Kadaň, a.s. & eSports.cz s.r.o. | ODM